O princezně se zlatou hwězdou na čele.
Byl jeden král a králowna, a ta králowna měla na čele zlatou hwězdu. Měliť se sice manželé welmi rádi, ale bohužel! jich blaženost dlouho netrwala. Žalost králowu není možná wypowědět ani wypsat, to wí jen ten, kdo ztratil, co milowal.
Dlouho nechtěl se král ani na dítě podíwat, které bylo příčinou matčiny smrti, konečně zwítězila ale láska otcowská, a úsměw milostného dítěte přikouzlil jej poutem nerozlučným. Bylo ale dítě to wěru tak hezounké, žiwý obraz krásné matky, že s něho člowěk nerád oko spustil. Pro neobyčejnou sličnost nazwáno jest děwčátko Lada.
Několik let uběhlo od té doby, co králowna zemřela, a dwořenínowé nutili krále, aby se oženil, že by se stal pokojnějším a weselejším. Odpowěděl jim král takto: „Když králowna na úmrtním loži se mnou
