Stránka:Božena Němcová - Národní Báchorky a Powěsti - 4 - 1846.djvu/64

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


„O wy labužné jazýčky,“ prwní hlásek, a na to se daly wšechny tři do smíchu.

„Ale když sme my tobě řekly, Johanko, co bychom si přály, powěz i ty nám, co ráčíš,“ ozwala se Marketka.

„Hned se to dowíte. Já bych si přála samého krále. Měla bych pěkné šaty, dobré jídla i sladké cukrowinky.“

„Teď my se tobě wysmějeme za twou chytrost; nám se může spíše cukrář i kuchař dostat, než tobě král.“

Na to bylo smíchu dost a dost. Král se pod oknem také zasmál, a po chwilce odešel. Přijda domů plal se komorníka, co za ženské w zahradníkowě domku bydlí?“ a komorník řekl, že jsou to zahradníkowy tři dcery: Marketka, Terezka a Johanka. I poručil král, aby komorník druhý den ráno pro ně šel, a ke králi je přiwedl.

Holky leknutím celé zbledly, když přišel druhý den ráno komorník s wyřízenou, aby šly ku králi.

„Co ste wywedly, wy nešťastnice?“ ptal se jich otec. „Jestli přijdu skrze wás do nějaké hanby, půjdete mi wšechny tři s očí, to wám powídám.“

„Nedělejte si, tatínku, žádných wrtochů,“ odpo-