zem, z níž wšecko pochází. Ale to wám prawím, ať neříkáte, od koho ste se to dowěděl. Chalupník šel k panu prokuratorowi, žádostiw, zda-li ta odpowěd bude dobrá.
Nejdříwe zawolal prokurator sedláka a ptal se ho na rozluštění hádaček.
„I nu, já myslím,“ odpowěděl sedlák, „že nemůže býti nic bystřejšího nad mého špicla, který wšecko wyčmuchá a wyslídí, nic sladšího nad můj sud medu, který již čtyry leta leží, nic bohatšího než moje truhla tolarů.“
„Milý sedláku,“ řekl pan prokurator a pokrčil rameny, „to se my nezdá, ale wyslechnu s jakou bratr přišel.“
„Milostiwý pane! já myslím, nejbystřejší že je oko, které mžikem wšecko přehlídne, nejsladší že je spaní, neboť ať je člowěk jak chce zarmoucen a utrmácen, když spí, newí o ničem a někdy se i we snu potěší, a nejbohatší že je zem, z níž wšecko naše bohatstwí pochází.“
„Tys uhodl, a dostaneš jalowici. Ale powěz mi, kdo ti to řekl, neboť wím, že se to z twé hlawy neurodilo?“
Dlouho nechtěl chalupník powědět, ale když pán na něho usilowal, spletl se a wyjel s barwou wen.
