začaly děli křičet, jakoby je na nože bral, wšecko se to rozutíkalo, a wolalo: „Tálo, mámo, čert, čert!“ Lidé wybíhali z chalup, ale každý hned zase hlawu schowal, křižowal se a dwéře zawíral. Petr zamířil do hospody; hospodský i jeho žena stáli na záspi, když Petr wcházel do wrat. „Spaste duši! to je čert!“ Tak zkřikli oba, chtěli utíkat, ale w strachu a spěchu wrazili jeden do druhého, a oba na zem padli; než se zase sebrali, stál Petr u nich a smál se. „Pít mi dejte!“ poručil a šel do sednice. Ale hospodský se bál jíti za ním; teprwa když se trochu zpamatowal a Petr neustále pít žádal, šel na stáj, kde wázal pasák seno, a zawolal ho dolů. Dal mu do ruky žbánek, a řekl: „Jiříčku, dones ten žbánek piwa do sednice, sedí tam oškliwě zarostlý člowěk, ty se ho ale nemusíš bát.“
Jiříček wzal žbánek a šel, ale když otewřel dwéře, a Petra zhlídl, upustil piwo na zem, a dweřmi práskl, až se okna otřásly. „Hloupý kluku!“ řekl zlostně hospodář, „jdi hned kam tě posílám, sice dostaneš wýprask, a žbánek ti srazím na mzdě.“ Jiříček byl ubohý sirotek, a sloužil hospodskému za strawu a tři zlaté ročně. I natočil třesoucí rukou opět piwa, w duchu si zpomněl na swého patrona a otewřel dwéře.
