těšilo rozloučiti se musel. Černě přistrojen, celý smrtelný, seděl kníže a očekáwal buďto owčáka anebo čerta. Najednou se otewrou dwéře, a černý stojí před ním.
„Stroj se, pane kníže, hodina wypršela, já jsem tu pro tebe.“
Ani slowa neodpowídaje wstal kníže a kráčel za čertem na dwůr, kde nesmírné množstwí lidstwa stálo. Tu se prodírá houfem owčák, celý upachtěný, a běží zrowna k čertu, wolaje z daleka: „Uteč, uteč, sice bude s tebou zle.“
„Jak se můžeš opowážit mne zdržowat? Newíš-li, co jsem ti řekl?“ pošeptal čert owčákowi.
„Blázne, mně tu nejde o krále, ale jde mi o tebe. Káča je žiwa, a ptá se po tobě.“
Jak mile uslyšel čert o Káči, byl hned ten tam a nechal knížete w pokoji. Owčák se mu w duchu wysmál, a byl rád, že tou lstí knížete wyswobodil. Za to ho udělal kníže swým nejprwnějším dwořenínem, a co wlastního bratra jej milowal. Awšak se také s dobrou potázal, neboť byl chudý pasák upřímný rádce a spráwný dwořenín. Ze dwou pytlů zlata nenechal ani krejcaru; pomohl ním těm, od kterých je spráwcowé wydřeli.
