čata kýwali, a ty se ubíraly do kola, ale Kačence se toho štěstí co žiwa byla ani jednou nedostalo, ač by dudákowi třeba sama byla zaplatila, než na wzdor tomu, newynechala přece ani jednu neděli. Jedenkráte jde také a myslí si po cestě: „Tak stará jsem již, a ještě jsem s hochem netancowala, není-li to k zlosti? Wěru dnes bych tancowala třeba s čertem.“ Se zlostí přijde do hospody, sedne ke kamnům, a díwá se, který kterou k tanci bere. Najednou wejde do dweří pán w mysliweckém oděwu. Sedne nedaleko Kačenky za stůl, a dá si nalít. Dewečka přinese piwo, pán je wezme a nese Kačence připit. Kačenka se chwíli w duchu diwila, že má ten pán pro ni takowou čest, chwilku se upejpala, ale konečně se ještě ráda napila. Pán žbánek postawí, wytáhne z kapsy dukát, hodí ho dudákowi a křičí: „Solo hoši!“ Hoši se rozstoupí a pán si bere Káču k tanci.
„I kýho šlaka, kdo pak asi je?“ ptají se staří a sestrkují hlawy; hoši se ušklebuji, a děwčata schowáwaji hlawu jedna za druhou a přikrýwají hubu zástěrou aby Káča nezahlídla, že se jí smějou. Ale Káča newiděla žádného, ona byla ráda že tancuje, byť by se jí byl celý swět smál, nebyla by si z toho pranic dělala. Celé odpoledne, celý wečer tancowal pán jen
