Petr byl chlapec na ženění, když mu máma umřela. Říkává se, když si chce Pánbůh hodného blázna udělat, že starému muži vezme ženu. To přísloví se dokázalo na Petrově otci; zbláznil se a vzal si místo růžence mladou ženu. Ta mu život sladila, tak že za rok samou dobrotou umřel. Co byla macecha v domě, Petr neměl utěšené chvíle; ale do služby nechtěl, proto že si myslil, aby mu tatík přece něco odkázal, když mu až do smrti věrně sloužit bude.
Ale ubohý chlapec se zmýlil! Macecha si tatíka dobře obcházet uměla, a když stařec oči zavřel, shledalo se, že nedostal Petr kromě několika hadrů, ani co by za nehet vlezlo. I podíl po nebožce matce mu macecha upřela. Když se to Petr dověděl, zmocnila se ho zlost a lítost, a s chutí byl by macechu zabil. Ale po chvíli si to rozmyslil, vylezl na ponebí, sebral své šaty a složil je do truhly.
Když s tím byl hotov, sepal ruce přes kříž, postavil se před tátovu truhlu a pravil sám k sobě: »Mám si vzít ten svůj podíl či nemám? — Ne, nevezmu ho; když mne ta zlá žena o všecko ošidila, ať si i ty hadry schová! Ale jednoho jí přece nenechám«
Při tom otevřel truhlu a vyňal stříbrný prsten s granátem. »Ten mi máma dala a povídala při tom, abych jej dal svému děvčeti. Ó má zlatá mamičko, kdybyste mohla vstát, vy byste koukala na ten pořádek!«
Strčil prsten do kapsy a polil jej slzami; potom uchopil truhlu, snesl ji dolů, tam ji položil na široká
