31 Přepásaný na bedrách kůň neb kozel, a král, proti němuž žádný nepovstává. 32 Jestliže jsi bláznil, vynášeje se, a myslil-lis zle, ruku na ústa polož. 33 Kdo tluče smetanu, stlouká máslo, a stiskání nosu vyvodí krev, tak popouzení k hněvu vyvodí svár.
Kapitola XXXI.
Naučení, čeho by se měl král vystříhati, 8. a co činiti. 10. Schválení ženy šlechetné.
1 Slova proroctví Lemuele krále, kterýmž vyučovala jej matka jeho. 2 Co dím, synu můj, co, synu života mého? Co, řku, dím, synu slibů mých? 3 Nedávej ženám síly své, ani cest svých těm, kteréž k zahynutí přivodí krále. 4 Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného, 5 Aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených. 6 Dejte [1] nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha, 7 Ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více. 8 Otevři ústa svá za němého, v při všech oddaných k smrti, 9 Otevři, řku, ústa svá, suď spravedlivě, a veď při chudého a nuzného. 10 Ženu [2] statečnou kdo nalezne? Nebo daleko nad perly cena její. 11 Dověřuje se jí srdce muže jejího; nebo tu kořistí nebude nedostatku. 12 Dobře činí jemu a ne zle, po všecky dny života svého. 13 Hledá pilně vlny a lnu, a dělá šťastně rukama svýma. 14 Jest podobná lodi kupecké, zdaleka přiváží pokrm svůj. 15 Kterážto velmi ráno vstávajíc, dává pokrm čeledi své, a podíl náležitý děvkám svým. 16 Rozsuzuje pole, a ujímá je; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici. 17 Přepasuje silou bedra svá, a zsiluje ramena svá. 18 Zakouší, jak jest užitečné zaměstknání její; ani v noci nehasne svíce její. 19 Rukama svýma sahá k kuželi, a prsty svými drží vřeteno. 20 Ruku svou otvírá chudému, a ruce své vztahuje k nuznému. 21 Nebojí se za čeled svou v čas sněhu; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní. 22 Koberce dělá sobě z kmentu, a z zlatohlavu jest oděv její. 23 Patrný jest v branách [3] manžel její, když sedá s staršími země. 24 Plátno drahé dělá, a prodává; též i pasy prodává kupci. 25 Síla a krása oděv její, nestará se o časy potomní. 26 Ústa svá otvírá k moudrosti, a naučení dobrotivosti v jazyku jejím. 27 Spatřuje obcování čeledi své, a chleba zahálky nejí. 28 Povstanouce synové její, blahoslaví ji; manžel její také chválí ji, 29 Říkaje: Mnohé ženy statečně sobě počínaly, ty pak převyšuješ je všecky. 30 Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása; žena, kteráž se bojí Hospodina, tať chválena bude. 31 Dejtež takové z ovoce rukou jejích, a nechať ji chválí v branách skutkové její.
Kniha Ecclesiastes,
totiž Kazatel.
Kapitola I.
Všeliká usilování lidská jsou marná, 4. jakž pro nestálost jich samých, 8. tak i toho, čímž se zanášejí; 12. čehož bedlivým všech věcí zpytováním, a vlastním zkušením kazatel potvrzuje.
