mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim; 11 Abych odtud [1] poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj. 12 Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před [2] oblíčejem svým na věky. 13 Požehnaný [3] Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen.
Žalm XLII.
David S. služeb Božích jsa zbaven a příčinou tou od nepřátel potupně dotýkán, Hospodinu toho touží, 6. zatím jaký sám v sobě o tu věc boj měl, v němž víra s mdlobou těla se tak potýkala, že vždy naposledy zvítězila, o tom vypravuje.
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. 2 Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, [1] tak duše má řve k tobě, ó Bože. 3 Žízní [2] duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím? 4 Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež [3] jest Bůh tvůj? 5 Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících. 6 Proč jsi [4] smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho. 7 Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar. 8 Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila. 9 Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého. 10 Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež [5] jsi zapomenul se nade mnou? Proč [6] pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi? 11 Jako rána v kostech mých jest to, když mi [7] utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj? 12 Proč jsi [8] smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.
- ↑ Žalm.25,1.
- ↑ Žalm.143,6.
- ↑ Žalm.79,10.
- ↑ Žalm.43,5.
- ↑ Žalm.13,2.
- ↑ Žalm.43,2.
- ↑ Žalm.119,42.
- ↑ Žalm.43,5.
Žalm XLIII.
David zjevná násilí i lstivé úklady od protivníků trpě, prosí Boha za vysvobození,5. a v nadji se ustavuje.
1 Suď [1] mne, ó Bože, a zasaď se o mou při; od národu nemilosrdného, a od člověka lstivého a nepravého [2] vytrhni mne. 2 Nebo ty jsi Bůh mé síly. Proč jsi mne zapudil? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi? 3 Sešliž světlo své a pravdu svou, to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých, 4 Abych přistoupil k oltáři Božímu, k Bohu radostného plésání mého, a budu tě oslavovati na harfě, ó Bože, Bože můj. 5 Proč jsi [3] smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.
Žalm XLIV.
Církev příklady předků svých, smlouvou i vůlí Boží utvrzená, 10. svých těžkostí Bohu touží, 18. a že to pro jeho jméno snáší, ukazujíc, 24. pomoci k spasení svém žádá.
1 Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující. 2 Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové [1] naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních. 3 Tys [2] sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil. 4 Neboť jsou neopanovali země mečem [3] svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je [4] zamiloval. 5 Ty jsi [5] sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova. 6 V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám. 7 Neboť jsem [6] v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj. 8 Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval. 9 A protož chválíme tě Boha na každý
