fám, plésati bude srdce mé [13. 1] v spasení tvém; 6 zpívati budu Hospodinu, že jest mi tak dobře učinil.
- ↑ Žalm.9,15.
Žalm XIV.
Prorok obecnou všech lidí zkázu a porušení předkládá, 5. pobožené těší, 6. bezbožným domlouvá, 7. a vysvobození věřícím žádá.
1 Přednímu zpěváku, píseň Davidova. Říká blázen v [14. 1] srdci svém: [14. 2] Není Boha. Porušeni jsou, a ohavní v snažnostech; není, kdo by činil dobré. 2 Hospodin s nebe [14. 3] popatřil na syny lidské, aby viděl, byl-li by kdo rozumný a hledající Boha. 3 Všickni se [14. 4] odvrátili, napořád neužiteční učiněni jsou; není, kdo by činil dobré, není ani jednoho. 4 Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti, že [14. 5] zžírají lid můj, jako by chléb jedli? Hospodina pak [14. 6] nevzývají. 5 Tehdáž se náramně strašiti budou; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého. 6 Radu chudého potupujete, ale Hospodin jest naděje jeho. 7 Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi. Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého, plésati bude Jákob, a veseliti se Izrael.
Žalm XV.
David se otazuje, a Bůh odpovídá na to, kdo by praví oudové církve svaté byli, a v nebi věčně přebývati měli.
1 Žalm Davidův.
Hospodine, kdo [15. 1] bude přebývati v stánku tvém? Kdo [15. 2] bydliti bude na hoře svaté tvé?
2 Ten, kdož [15. 3] chodí v upřímnosti, a činí spravedlnost, a [15. 4] mluví pravdu z srdce svého.
3 Kdož [15. 5] neutrhá jazykem svým, bližnímu svému nečiní zlého, a potupy neuvodí na bližního svého.
4 Ten, před jehož očima v [15. 6] nevážnosti jest zavržený, v poctivosti pak bojící se Hospodina; a [15. 7] přisáhl-li by i se škodou, však toho nemění.
5 Kdož [15. 8] peněz svých nedává na lichvu, a daru [15. 9] proti nevinnému nebéře. Kdož tyto věci činí, nepohneť se na věky.
- ↑ Žalm.84,5.
- ↑ Žalm.24,3.
- ↑ Izai.33,15.
- ↑ Efez.4,25.
- ↑ Job.27,4.
- ↑ Přísl.18.5,
- ↑ Joz.9,20.
- ↑ 2 Mojž.22,25.
- ↑ Přísl.17,23.
Žalm XVI.
Modlitba s ukázáním pravé důvěrnosti k Bohu. 5. zatím dobrodiní Božích vděčné a potěšené vypravování.
1 Zlatý zpěv Davidův.
Ostříhej [16. 1] mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
2 Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
3 Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
4 Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím [16. 2] obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
5 Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
6 Provazcové padli mi na místech veselých, a [16. 3] dědictví rozkošné dostalo se mi.
7 Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
8 Představuji [16. 4] Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
9 Z té příčiny [16. 5] rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
10 Nebo [16. 6] nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.
11 Známou učiníš mi [16. 7] cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.
Žalm XVII.
Muž svatý v ssoužení svém poroučí se s svou nevinou Bohu, nepřátel svých vzteklost, svou pak k Bohu doufanlivost předkládaje.
1 Modlitba Davidova.
Vyslyš, Hospodine, [17. 1] spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2 Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3 Zkusils [17. 2] srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4 Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky [17. 3] zhoubce.
5 Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6 Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
