odkudž se stalo pohnutí veliké v městě. 45 Protož vlezli ti, kteříž v městě byli, s ženami i s dětmi na zeď, roztrhše roucha svá, a volali hlasem velikým, prosíce Šimona, aby jim pravice podal, a řkouce: 46 Nenakládej s námi podlé nešlechetností našich, ale podlé milosrdenství svého. 47 Tedy slitovav se nad nimi Šimon, nebojoval proti nim, ale vypudiv je z města a vyčistiv domy, v nichž byly modly, teprv tak všel do něho prozpěvuje a dobrořeče [Bohu]. 48 A vymetav z něho všelijakou nečistotu, osadil tam muže ty, kteříž by zákona ostříhali, a lépe je ohradiv, vystavěl sobě v něm příbytek. 49 Těm pak, kteříž na hradě byli v Jeruzalémě, zabráněno bylo vycházeti i vcházeti do té krajiny, ano i kupovati a prodávati; protož hlad trpěli veliký, tak že zhynulo jich množství hladem. 50 I volali k Šimonovi aby pravice [jejich] přijal; kterýžto podal jim [1] a vypudiv je odtud, očistil hrad od poškvrn, 51 A všel do něho třimecítmého dne měsíce druhého léta stého sedmdesátého prvního s díků činěním a ruštkami a s harfami a cimbály a s loutnami a s prozpěvováním a s písněmi; nebo potřín byl nepřítel veliký z Izraele. 52 Protož ustanovil aby každého roku slaven býval ten den s veselím. 53 Jeruzalem upevněn Ohradil také lépe horu toho Chrámu při tom hradu a bydlil tam sám a ti, kteříž při něm stáli. 54 Vida pak Šimon Jana, syna svého, že jest muž, [2] ustanovil ho hejtmanem nade všemi vojsky; i bydlil v Gazar.
Kapitola XIIII. Jetí Demetria. 4. Pokoj v zemi Judské. 16. Obnovení smlouvy s Šimonem Spartiatských 35. a Římanů. 45. Pohrůžka protivícím se Šimonovi.
1 Demetrius jat a do vězení dán. Léta stého sedmdesátého druhého sebral Demetrius král vojska svá a vypravil se do Medské země, chtěje přivzíti jiné na pomoc sobě, aby bojoval proti Tryfonovi; 2 Ale uslyšev Arsaces, král perský a medský, že přijel Demetrius do končin jeho, poslal jednoho z knížat svých, aby ho jal živého; 3 Kterýžto vypraviv se, porazil vojsko Demetriovo a jav ho, přivedl jej k Arsakovi; i dal ho do vězení. 4 Země Judská v pokoji byla. Země pak měla pokoj po všecky dny Šimonovy; obmýšlel zajisté dobré národu svého, takže se jim líbila moc jeho a sláva jeho po všecky dny. 5 Nebo mimo všecku slávu svou dobyl Joppen, aby bylo přístavem, [1] a způsobil průchod k ostrovům mořským. 6 A tak rozšířil končiny národu svého, uvázav se v tu krajinu. 7 A shromáždil zajatých množství, opanovav Gazaru a Betsuru a hrad, z něhož vyklidil ty nečistoty, aniž byl, kdo by se zepřel jemu. 8 A tak dělali zemi svou s pokojem, země také vydávala úrody své a dříví polní ovoce své. 9 Starci na ulicích sedali, všickni o dobrých věcech společně rozmlouvali a mládenci obláčeli se v roucha slavná a v odění válečná. 10 Městům dodával potrav a nařídil aby v nich měli nástroje válečné k bránění; pročež slovoutné bylo jméno jeho až kraj země. 11 Způsobil pokoj v zemi, i veselil se Izrael veselím velikým. 12 A [2] sedal jeden každý pod vinným kmenem svým a pod fíkem svým a nebyl, kdo by je předěsil. 13 Nebo zhynul ten, kterýž bojovával proti nim v zemi, a králové potříni jsou v těch dnech. 14 Nadto posiloval všech ponížených lidu svého, zákona pilen byl a vyplénil každého nepravého a nešlechetného. 15 Zvelebil svatyni a najednal více nádobí do svatyně. 16 Když pak uslyšeli v Římě, též i v Spartské zemi, že umřel Jonatan, rmoutili se náramně; 17 ale uslyšavše, že Šimon bratr jeho jest místo něho nejvyšším knězem a drží tu krajinu i města v ní, 18 psali k němu na dskách měděnných o obnovení s ním přátelství a tovaryšství, v něž byli vstoupili s Judou a s Jonatanem bratřími jeho. 19 I čteni jsou [listové] před shromážděním v Jeruzalémě. 20 Tento pak jest přípis těch listů kteréž poslali Spartiatští: Spartiatská knížata i město, Šimonovi, knězi velikému, ano i starším a kněžím, i jinému lidu židovskému, bratřím [svým], pozdravení vzkazují. 21 Poslové vyslaní k lidu našemu oznámili nám o slávě a cti vaší; i veselili jsme se z příští jejich. 22 Protož zapsali
