Stránka:Bible česká SZ III.pdf/906

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Při kontrole této stránky se objevil problém


nemohli, neboť moře se vzdouvalo proti nim dál a dále. 14Tu volali k Hospodinu řkouce: „Ach, Hospodine, kéž nezahyneme pro život tohoto muže, a kéž nám nepřičítáš nevinné krve; neboť ty, Hospodine, jak jsi chtěl, učinil jsi!“ 15Vzali tedy Jonáše a uvrhli ho do moře; i přestalo moře bouřiti se. 16A ti muži zděsili se bázní velikou z Hospodina, obětovali mu oběti a učinili mu sliby.

Hlava 2. — 1Hospodin pak připravil rybu velikou, aby po-


aby přistáli a Jonáše vylodili; domnívají se, že když se hřlšnikayzhostí, když ho nebudou podporovati v útěku před bohem, když naopak vysadice ho na břeh, umožní mu příkaz Hospodinův splniti, nebude příčiny, aby Hospodin se hněval na ně a kázal moři, aby se bouřilo proti nim idále. (Staří nepouštěli se příliš da- leko na širé moře, ale plavivali se podél pevniny) o

V. 14. Když se jim poslední pokus, zachrániti život prorokův isvuj zhatil, a když se vlny vzdouvaly nebezpečně dál a dál, viděli plavci v další bouři vyslo- venou vůli Hospodinovu, že má býti neposlušný prorok potrestán smrtí; proto plavci vrhajíce jonáše na smrt do moře prohlašují, (aby nemohli býti trestáni za smrtelně prolití krve člověka, který jim osobně neublížil), že vrhajíce jonáše do moře činí tak jedině proto, že si toho Hospodin, bůh jonášův přeje. Tak si váží pohaně jediného života lidského, kdežto jonáš byl by rád později viděl zkázu tisíců a tisíců lidských životů (4, 11)! '

V. 15. Na moře se Jon odebral, aby se vyhnul příkazu Božímu, na moři ho bouří a větrem ruka Hospodinova zadržela, do moře konečně vrhla jej trestající ruka Páně (Döller). - „vzali“, zdvihli jonáše, který uznávaje svou vinu a trestu- hodnost se jim nevzpouzel (jer). o

V. 16. Počátek v 16. srv. s v. 10. Zděsili se vidouce, že Hospodin, buh Io- nášův, bůh Israelitův má moc rozbouřiti a zase utišiti moře pro sveho sluhu, pro- roka. -- Plavci naházeli sice všelijaké zboží do moře (v. 5.)'avšak ponechali si potraviny, mezi nimi také živé ovce, měli tedy co obětovati a pote jisti. Ježto se jim to zdálo málo, zavázali se slibem, že později, za přiznivějšich okolnosti budou Hospodínu, o jehož velemoci se byli přesvědčili, obětovati více. Byly to oběti a sliby vděčnosti. Možno však, že v. 16. původně byl za v. 13. V tom případě byly oběti a sliby dalšími pokusy usmířití Hospodina a zastavíti mořskou bouři; pak by to byly bývaly oběti a sliby na usmířenou (Döller). , '

Hl 2. — V. 1. Těm, kteří se domnívají, že knížečka Jon nečiní nároku na to, aby pokládána byla za přísně dějinnou, nezáleží na tom, ktera ryba to byla, ježto podle jejich domněnky znázorňovala by toliko malebně Boží prozřetelnost, všemohoucnost a vševědoucnost. Ježto však tento názor neopírá se o tolik dů- vodů, aby mohl býti pokládán za jistý (viz úvod na str. 891), dlužno polknutí Jonáše rybou pokládati - tak jako celou knižečku - za skutečnost historickou a za u dálost z áz rač n o u. Netřeba se domnívati, že Bůh stvořil pro jonáše zvláštní rybu, ve které by mohl býti živ a při vědomí tři dny! Bible mluvíc o „veliké rybě“ neudává, že to byla velryba, která ostatně ani ve Stře- dezemním moři nežije. Bible neudává vůbec blíže jména ani tvaru ryby, možno proto pronášeti pouhé domněnky, jaká ryba to byla. Obyčejné bývá dnes my- ' Šleno na žraloka (canis carcharias nebo squalus carcharías), který ve Středo- zemnim moři dosud žije a má tak veliké hrdlo, že může člověka pohodlně polk- nouti; má také ohebně zuby, že není třeba, aby pohlcený musil býti značně po- raněn. Každý křik, jako byl l, 14. přivolá žraloka a vede ho za lodí (Kaulen). Z raloci jsou silní a odvážní, hltaví a žraví tvorové, a podle mnohých zpráv, které ovšem jsou skoro vždycky zveličeny a velmi často se zakládají toliko na tom, co se povídá, jsou postrachem všech námořníků a oby- vatelů teplejších moří. (Brehm: „Zivot zvířat“.) Dne 29. ledna 1909 byl nedaleko Catanie (na Sicílii) chycen obrovský žralok, v jehož břiše byly na- lezeny tři lidské mrtvoly ošacené a ještě dokonale zachované. (Selbst) - Možno také, že to byl mořský obr, který tehdy ještě (před více než půltřetím tisícem let) ve Středozemním moři žil, dnes však patří mezi tvorstvo vymřelé. ~ Ryba vellká přirozeně uschopněná, aby mohla polknoutí člověka a podržeti jej ve svém lůně, může nadpřirozený ráz události zmenšiti, muže jí učiniti snáze přijatelnou, nesmí však toho nadpřirozeného rázu venkoncem setříti! Zázrak musí zůstati zázrakem, a dlužno pamatovati, že všemohoucnost Boží stačí právě tak na zázrak vetsi jako na zázrak menší, zejména má~li (prozřetelnost Boží) se zázrakem své zvlastni umysly. Umyslem takovým bylo zde předobraziti velikou