tři mírky]. 18S nimi vrátila se do města a ukázala je tchyni své; k tomu vyňala a dala jí zbytky svého jídla, kterým se byla nasytila. 19I pravila jí tchyně: „Kde jsi sbírala dnes, kdes pracovala? Buď požehnán ten, který se slitoval nad tebou!“ Oznámila jí tedy, u koho
pracovala, a pověděla jméno muže, že sluje Booz. 20Noemi jí odvětila: „Požehnán buď od Hospodina, že touž milost, kterou učinil živým, zachoval i mrtvým.“
A opět pravila (Noemi): „Je náš příbuzný ten člověk.“ 21Rut dodala: „Také to mi přikázal, abych tak dlouho připojovala se k jeho žencům, dokud nebude všecko obilí požato.“ 22Tu jí tchyně radila: „Bude velmi dobře, dcero má, choditi na žeň s jeho služebnými, aby na cizím poli někdo ti neubližoval.“
23Přidružila se tedy k Boozovým služebným a chodila s nimi tak dlouho na žeň, dokud ječmene a pšenice do stohů nesklidili.
Na humně Boozově. Jménem lásky příbuzenské, která zplodila povinnost švakrovského manželství, žádá Rut Booza, by ji pojal za choť. Booz jest ochoten tak učiniti.
Hlava 3.
Dle rady Noeminy Rut odebírá se na humno, na němž bude Booz po práci odpočívati, odhaluje v noci jeho nohy, lehá si k nim a probudivšího se Booza žádá, by ji pojal za manželku dle práva švakrovského manželství (v. 1.—9.). Booz prohlašuje, že je sice ochoten vyplniti tuto povinnost příbuzenské lásky a věrnosti, upozorňuje však, že je tu bližší příbuzný, kterému přísluší povinnost a právo levirského manželství více než Boozovi. Jestli však tento svého práva se vzdá, pojme Booz Rut za ženu, (v. 10.—13.). Ráno naměřil Booz Moabce, s níž byl sešvakřen, šest měr ječmene, pomohl jí s ním na záda a propustil ji domů. Rut přichází s darem ke tchyni a vypravuje ji, jak pochodila (v. 14.—18.).
1Když zase přišla kdysi ke své tchyni, uslyšela od ní: „Dcero má, zjednám ti spokojenost [a postarám se], by ti bylo dobře.
V. 18. „s nimi“ — nesla to zrní v plášti. Srv. níže 3, 15.
V. 19. „slitoval se“ nad cizinkou, a dopřál jí neobyčejně veliké žně.
V. 20. Booz miloval Elimelecha a jeho syny za živa; tu lásku osvědčil jim dnes, kdy jsou již mrtvi, tím, že laskavě a štědře ujal se Elimelechovy snachy, ano i manželky jeho. — Dle hebr. připomíná Noemi, netoliko že je Booz jejich příbuzným, ale také „gó’élem“, povinným postarati se, by nevymřel rod Elimelechův. Viz níže 3, 9. a srv. Lv 25, 25; Dt 25, 5.
V. 23. „chodila s nimi na žeň“ sbírati klasy, jako činila dříve. Po ječné žni, která trvala 2—3 neděle, nastala žeň pšeničná. Když bylo vše sklizeno, bylo mláceno, a Booz počal váti vymlácený ječmen. Srv. niže 3, 2. Snopky nanesli na ustanovené k tomu místo na poli, kde byla upěchovaná půda, t. j. humno; tam bylo obilí vymláceno a hned také vyváto. Do stodol se nedováželo. Rolníkovi nebylo obávati se, že snad obilí pod širým nebem zmokne, ježto tu dobu v Palestině vůbec nepršívá.
Hl. 3. — V. 1. Místo „když zase přišla kdysi ke své tchyni“ hebr.: „a bydlela u své švekruše“; slova ta v hebr. patří k 2, 23. Z toho patrno, že Rut každodenně po lopotné práci vracela se na noc ke své druhé matce, jak se slušelo a patřilo na ctnou mladou vdovu. Srv. níže v. 10. — Noemi netoliko nazývá Rut „dcerou“, ale také se o ni stará, jakoby byla její matkou. Povinností rodičů bylo postarati se, by se jejich dcery šťastně vdaly. Tu povinnost Noemi nyní činí. — „spokojenost“ = „manželství“ jako 1, 9. Ve výhodném manželství najde Rut také přiměřené zaopatření, že jí nebude třeba živiti se paběrkováním, prací to velmi málo výnosnou, ke spokojenosti člověkově málo přispívající.
