30Áron a synové Israelovi vidouce, že Mojžíšovi záři tvář, báli se blíže k němu přistoupiti. 31(Teprve) když Mojžíš na ně volal, vrátil se Áron i knížata obce, a on s nimi rozmlouval. 32Potom přišli k němu také všichni synové Israelovi; i přikázal jim všecko, co byl slyšel od Hospodina na hoře Sinaj. 33Dokončiv řeči položil, si na tvář závoj. 34Vcházeje k Hospodinu a mluvě s ním odkládal jej, až zase vyšel a oznámil synům Israelovým vše, co mu bylo uloženo. 35Tu vídali, že tvář Mojžíšova zářila, když vycházel, on však ji zase zastíral, kdykoliv domluvil k nim (svoji řeč).
Předběžné práce k zařízení bohoslužby.
(35, 1.—36, 7.)
Opakován zákon o sobotě (35, 1.—3.). Lid vyzván, by přinesl příspěvky na zbudování svatyně (4.-9.). Umělým řemeslníkům uloženo zhotoviti předměty shora jmenované (10.—19.). Popis darů lidu (20.—29.). Řemeslníci povoláni (35, 30.-36, 7.).
Hlava 35. — 1Mojžíš tedy shromáždil všecku obec synův Israelových a řekl jim: Toto přikazuje Hospodin činiti: 2Šest dní budete pracovati; sedmý den (však) bude vám svatým, sobotou, klidem ke cti Hospodinově; kdo by toho dne něco pracoval, budiž usmrcen. 3Nesmíte v žádném příbytku svém rozdělati ohně v den sobotní. 4Promlouval pak Mojžíš dále k veškeré obci synův Israelových: Hospodin přikazuje toto: 5Oddělte ze svého majetku dary pro Hospo-
hoře, nezářil. Záře ta byla spolu též důkazem, že pravda je, co praví o svých osudech na hoře. Srv. Ž 103. (104.), 2; 1. Tim 6, 16; 2. Kor. 3, 13.
V. 33. Zastřel-li Mojžíš svou tvář teprv po řečí k lidu, je patrno, že mluvě k lidu tvář zastřenu neměl.
V. 35. Hebr.: „Synové Israelovi vídali vždycky, že kůže obličeje Mojžíšova zářila. Mojžíš pak zastíral opět svou tvář, dokud zase nevešel (do svatyně), aby s ním (s Hospodinem) mluvil.“ Dle hebr. a všech starých překladů Mojžíš tvář odkrýval, když vstupoval do svatyně, když s Hospodinem mluvil, když vyšel a jménem Božím vůli Hospodinovu oznamoval lidu. Pak teprv zakryl tvář a chodíval s tváří zakrytou. Vulg., která vsouvá do v. 34. „vyšel“ a která ve v. 35. proti všem starším svědkům místo „s ním“ (Hospodinem) překládá „k nim“ (Israelitům), zdá se přáti výkladu, že Mojžíš zakryl tvář hned, jak počal oznamovati lidu vůli Boží. Náš překlad překládá tak, jak souvislost žádá, tak že zdánlivý rozpor mezi Vulg. a ostatními starými svědky mizí. — Tvář zakryl asi Mojžíš tak, že roušku, kterou chráníyal hlavu a šíji před palčivými paprsky slunce, stáhl hluboko do čela, do obličeje. Rouška byla asi podobna „kefiji“, kterou dosud zahalují obyvatelé poloostrova Sinajského hlavu a někdy i tvář. — Mojžíš zastíral ve všedním životě zářící tvář, poněvadž nebylo slušno, by Israelité stále na ni patřili (Tostatus), a aby se nebáli volně s ním mluviti (Menochius). Slib Boží daný ve v. 10., že oslaví svého služebníka divy, začal se plniti. O symbolickém významu záře sálající z Mojžíšovy tváře viz 2. Kor 3, 7. n.
Hl. 35. V. 1. nn. navazuje na 31, 18. Hl. 32.—34 přerušily poněkud nit souvislosti. Rozkazy dané Bohem v hl. 25.—27. vykonány v hl. 35.—39. Posvěcení kněží nařízené v hl. 28. n. popsáno však teprv v Lv 8 n. Postup jednotlivých bohoslužebných předmětův, udaný ve hl. 35.—39., liší se od pořadu, v jakém je popisuje hl. 25.-27.
V. 2.a. opakuje stručně zákon daný 31, 12.—17. Stojí zde v čele, ježto svěcení soboty bylo význačným znamením a jednou z prvních podmínek smlouvy uzavřené mezi Bohem a Israelem. Zdá se však, že původně po v. 1. zde následoval seznam bohoslužebných předmětů podaný ve v. 11.—19. Nynější v. 2. n. zaujímal místo teprv po v. 10. (Weiss.) I tak stál opakovaný zákon o svěceni soboty na čelném místě.
V. 4.—9. odpovídají 25, 1.—7. — Kdežto však 25, 8. nn. popisuje podrobně bohoslužebné předměty, vv. 10.—19. zde podávají jen stručný seznam jejich, který ovšem stačil, by dárci, na jejichž obětavost spoléháno, věděli, nač mají přispívati.
