se sklonil hluboce k zemi a klanějě se 9pravil: Nalezl-li jsem v očích tvých milost, Hospodine, prosím, bys šel s námi — jeť to lid tvrdé šíje — bys sňal (s nás) naše nepravosti a hříchy a bys přijal nás za své.
10Hospodin odpověděl: Učiním úmluvu před očima všech a budu činiti znamení, jakých nikdy nebylo na zemi viděti v žádném národě, by viděl lid tento, mezi kterým jsi, že hrozné věci, které učiním, jsou dílem Hospodinovým.
11Zachovávej všecko, co ti dnes přikazuji; já sám vypudím před tebou Amorrhejské, Kananejské, Hetejské, Ferezejské, Hevejské a Jebusejské. 12Varuj se vcházeti někdy s obyvateli země té v přátelství, které by ti bylo ke zkáze; 13spíše poboř jejich v oltáře, roztříšti modly a vysekej háje. 14Neklaněj se bohům cizím. „Řevnivec“ je jméno Hospodinovo, jest Bůh řevnivý. 15Nevcházej ve smlouvy s obyvateli oněch krajin; když budou se svými bohy smilniti a klaněti se svým sochám, mohl by tě někdo pozvati, bys pojedl z obětovaných pokrmův. 16Neber také synům svým manželek z jejich dcer; sice, když budou
dáti, že sám s lidem tím ničeho nespraví; proto má-li ho dovéstí k cíli, nezbytně potřebuje pomoci Boží; té že se mu dostane nejhojnějši měrou, bude-li Hospodin Mojžíše (a lid) osobně provázeti. (Weiss však se domnívá, že při opisování některé slovo se ztratilo, a když je doplníme, že pak bude zníti překlad : „Hospodine, pojď v našem středu a nehleď na tento lid, neboť je tvrdé šije.“)
V. 10 . Bůh k vůli Mojžíšovi obnovuje smlouvu, bude jeho podporou ve vedení lidu, budevjeho středu sídliti. Hebr.: „Hle, uzavírám smlouvu, před očima všeho lidu tvého budu činiti zázraky, jaké nebyly učiněny na celé zemi (podivuhodné vedení lidu po poušti, přechod Jordánu, dobytí Jericha atd.), v žádném národě, by všecek lid, v jehožto středu dlíš, poznal, že dílo Hospodinovo, které na tobě vykonám, jest hrozné“ (vynutí úctu u Israelitův).
V. 11. Bůh bude podporovati Israele, až bude dobývati Palestiny, ale napomíná lid, by se varoval nebezpečí, které hrozí čistotě jeho náboženství ze styku s pohanskými národy v Palestině. Na toto napomenutí navazuje (v. 12.— 26.) povinnosti lidu, které byly mu již uloženy v hl. 20. nn., a kterými bude lid vázán nyní na základě smlouvy obnovené. Neopakuje všech podmínek prvé smlouvy, nýbrž jen tři hlavní zásady bohopocty : a) nectíti cizích bohů (12.— 16.), b) nezobrazovati božstva (v. 17.) a c) zachovávati svátky a soboty (18.-26.).
V. 12 . hebr.: „Varuj se povolíti smlouvu obyvatelům země, do které přijdeš, aby ti nebyli ve tvém středu zkázou.“ (Srv. 23, 32.)
V. 13 . Srv. 23, 24. Hebr.: „Spíše poboř jejich oltáře, rozbij jejich sloupy (masseby), vysekej jejich ašery.“ Ašérá je vlastně bohyně, Štěstěna, pak posvátný strom nebo kůl této kananejské bohyni zasvěcený. Masseby, ašery a oltáře byly složky kananejských svatyní pod širým nebem, jak nás přesvědčily vykopávky poslední doby v Palestině.
V. 14. Srv. 20, 3. 5. — Bůh ani nemůže svého práva na božskou čest popustiti bytosti jiné, která Bohem není. Pojmu (= jménu) pravého Boha to odporuje.
V. 15. Poměr Hospodina k lidu israelskému přirovnává Písmo sv. k manželství. Základní povinností manželů je věrnost, která se porušuje cizoložstvím. Proto zpronevěří-li se Israel svému Bohu-manželu a vzdává-li čest jemu příslušnou bohům jiným, dopouští se též „cizoložství“. Dle biblické mluvy tedy modlářství = cizoložství Lv 17, 7; 20, 5. 6; Nm 15, 39; Dt 31, 16; Nm 14, 33. Název ten (cizoložství, smilstvo) mohl býti snadno přenesen i na modlářství pohanů, poněvadž bývalo velice často spojeno s neslýchanými výstřednostmi pohlavními, které páchány ke cti bohů. — Jísti z masa obětovaného modlám samo o sobě sice nebylo hříchem (1. Kor 8.), ale že se mohlo snadno státi příležitostí a příčinou hříchu, Bůh je zde zakazuje. Srv. Sk 15, 29; 21, 25.
V. 16. Sňatky s pohankami zakazuje též 3. Král 11, 2. kromě případu, o němž mluví Dt 21, 11. n.
