V.
Tak bylo za dob Kristových s náboženskou společností židovskou, tak bylo za dob Husových s církví katolickou. V době Husově byl veřejný život v Evropě ve velkém rozvratu. V Anglii měl vládnouti třináctiletý chlapec a ve Francii jen dvanáctiletý hoch, v Uhrách a v Dánsku panovali nezletilci, t. j. poručníci jejich vládli za ně pro sebe a lid ožebračovali. V církvi byl neslýchaný nepořádek. Nebyla „jedna“, ani „svatá“, „obecná“…, ale měla dva papeže, v Římě… v Italii jednoho, v Avignoně ve Francii druhého, a na konec i tři papeže.
V Čechách po slavném hospodáři Karlu IV. kazil tehdejší naši společnost velký blahobyt. Zvláště zlaté a stříbrné doly (Jílové, Kutná Hora) dávaly zbohatnouti mnohým a vábily k nám cizince, Němce. Lid bohatnul a kazil se. Sám král Václav, muž jinak dobrý, hleděl si lovu, potloukal se v noci se svými kumpány po Praze, zuřil a stekal se, když mu víno stoupilo do hlavy. Boháči žili rozmařile, vydržovali si kněze, aby jim vymodlili nebe po smrti. Dějepisec Tomek vypravuje: „Náleželo
