III.
A Janu Michalovu z Husince to bylo málo; těch posluchačů na universitě, k nimž mluvíval, byl počet neveliký. Mistr Jan byl člověk ctižádostivý v krásném slova smyslu. Chtěl se státi kazatelem českého lidu pražského.
Kdo chce dnes prospěti svému národu přednáškou, řečí, živým slovem, může přednášeti ve spolcích nebo řečniti na táborech lidu, jeho řeči se tisknou v novinách a čtou je tisíce čtenářů. Tenkráte nebylo schůzí ani táborův, noviny se netiskly. Kdo chtěl přímo mluviti k lidu, musil se státi kazatelem v některém kostele.
Mistru Janovi štěstí přálo. V pražských kostelích kázalo se tenkrát jen německy; a nějaký „slavný a vznešený muž“ pan Jan Mülheym prostranství získal, které „Betlemem“ zváno bylo, a „vystavěl chrám veliký“ (na nynějším Betlemském náměstí v Praze, na Starém městě) „k tomu cíli, aby se v něm slovo boží po česku hlásalo,“ vypravuje Hus. Za deset let stal se kazatelem a správcem v kapli betlemské sám Mistr Jan. Nedaleko bydlíval (nyní dům č. 256) a „Betlem“ (nyní
