sti, který jest tím silnější čím vyšší jest mravní úroveň dotčeného jedince. Proto v čelo politického života mají se stavěti jen lidé vysoké mravní úrovně, neboť politika jest půda, kde odpovědnost zákonná ustupuje naprosto do pozadí před odpovědností mravní. Nevedou-li politiku lidé vysoké mravní úrovně, dostavuje se znemravnělost a korupce.
Této mravnosti a poctivosti politického života jest u nás opravdu málo. Není politicky poctivé, kandiduje-li na př. ministr za politickou stranu, jejíž příslušníkem není; rovněž není politicky poctivé, pořádá-li strana čsl. socialistů schůze živnostníků proti jednokorunové t. zv. moučné dávce, kdy její zástupci ve Stálém výboru pro to hlasovali. Velikou nemravnost politického života přímo způsobují však u nás vázané listiny, což teprve v praktickém životě vychází nyní náležitě na jevo. Není politicky poctivé, když poslanci zvolení na program soc. demokratické strany přejdou do strany jiné, aniž by uznali za záhodno složiti mandáty; a jak to působí na politickou mravnost, když příslušníci strany soc. demokratické vidí, že poslanci jejich hlasy zvolení jsou nyní v jiné straně? A jak k tomu přišel sociální demokrat z pravice, když důsledkem vázaných listin musil voliti také osoby, o kterých dobře věděl, že jsou z levice a opět naopak? Je v tom nějaká mravnost a poctivost?
Dále sem náleží upřílišněné stranictví, čili t. zv. hypertrofie stran. Nelze pochybovati o tom, že ve svobodném státu význam politických stran jest značný a že politické strany jsou prostředkem, kterým jednotlivci se uplatňují v životě státním. Také skutečně i v jiných státech svobodných pozorujeme, že politické strany jsou ventily, kte-
