úřadů veřejných a že úřady tyto se obsazují podle schopností a nikoli podle politického příslušenství. Výjimku zde činí Severoamerická Unie, kde však důsledkem toho veřejná správa náleží k nejbolavějším bodům veškerého života veřejného. U nás však politické stranictví zasáhlo i veřejnou správu. Vynalezen byl t. zv. politický klíč, na základě kterého úřady správní, zejména ústřední, se obsazují, nikoli podle způsobilosti, nýbrž podle příslušenství k politické straně. Kvalifikace jest tu věcí naprosto vedlejší. Při tom se neděje obsazování na základě veřejného konkursu, nýbrž pokud možno s největší tajností, takže veřejnost se mnohdy ani nedozví, jak a kým který úřad byl obsazen. Či může býti v naší veřejné správě smutnější zjev, že vláda přes tolikeré urgence se dosud neodhodlala podati seznam obsazených úřadů zároveň s udáním kvalifikace úředníků, kteří na tyto úřady byli jmenováni? Pak ovšem se nedivme, že veřejná správa naše je důsledkem toho místy opravdu schátralá, že ministerstva a jiné vysoké úřady jsou obsazeny lidmi naprosto nezpůsobilými, a že lid věda, v jakých rukách jsou tyto úřady, nemá k nim náležité důvěry a úcty.
Jinou takovouto chorobou jest nedostatek kritického ducha ve veřejném životě. V našem veřejném životě nerozhodují ani tak věcné a rozumové důvody jako spíše hesla. Nejdůležitější a nejsložitější zjevy našeho politického, hospodářského a sociálního života, nad kterými velicí myslitelé světoví lámali si hlavy, chtějí se řešiti pouhými hesly. Nedoukové házejí hesla mezi lid, ačkoli by první od toho utekli, kdyby mělo dojíti
