Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl III.djvu/90

řekne čtenář, k povážení radě;
„ano, hlídati dvůr umí pes;
ale slýcháno-li, že by kdes
pékal chléb, poléval sazenice?“
V hrdlo lhal bych, kdybych za sebe
řekl: ano; zde však o to nejde sice,
ale že vzal pes to všecko na sebe,
a vymínil sobě za tři honorář.
Cikánu je dobře, co mu do jiného?
Mezitím se na trh vydal hospodář,
jel a pobyl si, pak přijel od dobrého.
Prohlíží co kde, div ho to neporazí;
zlosť jím lomcuje, on zuří zběsile:
chleba není doma, zeliny se kazí,
a krom toho ruce zlotřilé
vykradly mu všecko na komoře.
Hoj tu na Cikána nadávky se lily,
on však na vše omlouval se spoře:
pro zahradu chléba péci nemohl;
zeleniny proto jen se nezdařily,
že dvůr střeha běhal až se namohl;
zloděje pak proto nepostřehl v čas,
chléb že tenkrát pekl zas.