Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/61

dešť kamení, a střelbou lučenou
že Olymp zasype se šípy.‘
Jsa drážděn drzostí a hanlivými vtipy
ves Olymp k Perunu se s prosbou obrátil,
by od nich bídu odvrátil,
ba tak se Bohů sbor až hněvem uchvátil.
že mněl, by buřičům se vyjasnilo v lebce,
že potřeben je zázrak na ty slepce,
buď potopa, buď hrom, buď země třes,
neb mrštiť kamenným jim deštěm do těles.
„Ký děs?“
tu Perun děl; „pakli se nespokojí,
a strvá v zbujností, nás neboje se, lid,
svým vlastním dílem trest si strojí.“
Tu kamení se začne chumeliť
a šuměť vzduchem, střel se sype mrak z čet vzdorných;
však tisíc smrtí zlých a nepřeborných
se řítí zpět jim hlavy rozdrtit. —
Tak zly jsou plody nevěry!
I slyšte, lidé, závěry:
nauka rouhavá, jíž mudrlanti smělí
vám proti Božství přiostřují zbroj,
jen zavodí vás v zkázonosný boj,
a všechna obrací se v hromobitné střely.