Tato stránka nebyla zkontrolována
Pustne lán a šírá strana,
prchá denní svit a jas,
stůl a byt kdy pro Skokana
každičký měl list a klas.
Všecko přešlo. S zimou kvapnou
nouze, hlad se opoví;
Cvrček zpěvu nehoví;
na žaludek hladový
všecky zpěvy zmlknou, skapnou.
Steskem těžkým uchvácen
k Mravenci jde ztrmácen.
„Neopusť mne, kmotře milý,
přej, bych nabyl trochu síly,
do jarní jen oblevy
hřej mne, v hladech ulevi.“
— „Kmotře, divno mi, že zle tě,
což jsi nepracoval v létě?“ —
Mravenec mu projeví.
„Kde pak, příteli, v tom čase?
Na pažitech hebounkých
samá píseň, ples a smích,
až nám hlava točila se.“
— „Ty tedy…“ — „Já v závrati
pěl a pěl až do oktobra.“
— „Tys jen zpíval? Totě dobrá!
Teď zas tancuj! Sláva ti!“ —
