Stránka:Bajky Ivana Krylova v devíti knihách, díl I.djvu/23

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


On, mrzký svévolník, ten hlaváč rohatý
buď vydán na oběť. Nuž, rychle na potazy,
ať uchráníme těl a mravův od nákazy.
Tak skrze jeho pych nás mor tře hlíznatý.“
Hned odsoudili,
a Vola v odry naložili. —
I mezi lidmi tak jest prý:
kdo skromnější, ten bývá vinník zlý.


9. Kohout a zrno perlové.

Prohrabávaje se v hnoji,
našel kohout zrno perlové.
„Toť jsem toho našel,“ děl, „ové!
zač to stojí?
hlouposť, že to lid tak cení vysoce;
věru, raději bych viděl při stoce
zrno ječmenné. Není sic takto třpytno,
ale sytno.“ —
Hlupáci soudí právě tak:
v čem smyslu nestihnou, to všechno u nich brak.