Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/74

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


XXXIII.

Byť očí tvojich čaruplné kráse
jich žár se rovnal, kterým planou obě,
svět ledu tolik netajil by v sobě,
leč celý vzplál by v požáru a jase.

Leč nebe obeznalé v naší mdlobě,
vědouc, že zrak by podleh’ ve zápase,
lesk jejích utajilo v mlhy řase,
že stlumen svítí v žití tmách a zlobě.