Tato stránka nebyla zkontrolována
XXXI.
Jakmile Fébus zářící svou paží
tu zemi chladnou, vlhkou neobjímá,
lid myslí, že již v moři temna dřímá,
zve nocí čas ten, jiné neuváží.
Však slabou noc hned s trůnu rychle sráží
mdlý kahanec, knot sporý, který dýmá
i prchá hned a světlo vládu třímá.
žár s křesadla jak šlehne na zápraží.