Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/62

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


XXVII.

Můj rozum naříká, se mnou se hádá,
že ještě doufám láskou šťastný býti,
tu příklady, tu slova tak mi skládá,
až sám se musím nad svou láskou rdíti.

Tvé slunce usmrtí tě, jeho váda
zní v sluch mi, fénix nebudeš ty mříti,
co platna ruka tomu, který padá
když v pádu svém ji nechce v pomoc vzíti?