Tato stránka nebyla zkontrolována
XXIII.
Žár vrhá do mne vzhled tvůj dětinný,
jenž pálí mne, však sám se ledovatí,
z dvou slabých ramen tvých mne síla chvátí,
jež hýbá vším bez hnutí příčiny.
Mnou pouze pojat, duchu jediný,
sám nesmrtelný smrt jenž musíš dáti,
sám volný, chceš mne pro vždy ukovati,
ples, v smutku chceš mne vrhnout hlubiny?
