Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/34

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


XIII.

Ó, blahý duchu, v němž je možno zříti
na spanilosti drahých tvojich údů,
co nejvyššího na tu zemskou půdu
můž’ přírodou a nebem sestoupiti;

Ó, luzný duchu, čím tvá tvář se třpytí,
tím vše tvé nitro — dím to beze bludu —
v něm láska, soucit, něha v milém cudu
ve vzácném sloučení tvé krásy svítí.