Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/19

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována

Kdo vzdechy, slzy, naříkání sije,
(déšť nebes květům v stejném padá času,
přec různým plodům různě k duhu bývá)

Jen pláč a bolest sklízí, dokud žije.
Kdo s velkým bolem na takou zří krásu,
nejistou naděj, trud však jistý mívá.