Stránka:BUONARROTI, Michelangelo - Výbor sonetů.djvu/104

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


XLVII.
1.

Když moje drsné dláto z kamene
tvar lidské tváře tesá namáhavě,
za vůdcem spěje, jenž je vede právě
za každým hnutím mého ramene.

Však ono v záři nebes plamenné
to sebe i nás tvoří k svojí slávě,
já sílu svoji z něho čerpám hravě,
jen dlátem dláto můž’ být stvořené.