Stránka:BAXA, Bohumil - Dějiny práva na území republiky československé.pdf/7

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Úvod.

§ 1  Pojem práva vůbec a rozdělení práva.

Právo můžeme definovati jako souhrn právních pravidel, t. j. pravidel závazných pro jednání lidská. Pravidla ta jsou dána mocí k tomu všeobecně uznanou, a jich závaznost jest také vnější mocí zaručena. K platnosti resp. závaznosti právních pravidel jest tudíž třeba jednak, aby tu byla moc neboli autorita obecně uznávaná, která jest oprávněna tato pravidla vydávati (moc zákonodárná), jednak aby tu byly orgány, které by platnost resp. závaznost daných pravidel mohly proti těm, kdož se zpěčují je zachovávati, také vynutiti (moc výkonná). Avšak tato definice práva dopadá spíše jen na doby dnešní (ačkoli ani nyní není bezvýhradná), nikoli také vždy i pro doby starší.

Právo v pojetí zde uvedeném nazýváme také právem objektivním; jest to prostě právní řád určitého národa resp. státu. Od prváva ve smyslu objektivním odlišujeme, právo ve smyslu subjektivním, t. j. oprávnění (nárok) propůjčené objektivním právem jednotlivým osobám nebo jednotlivým společenským svazkům ve státu.

Právo jest jev společenský (sociální), t. j. jev pospolitého života národa resp. národů. Jest úzce spjato s životem národa a prodělává s ním také veškeren jeho vývoj. Na prvotním stupni vzdělanosti určitého národa jest právo jeho také primitivní, ale současně jest to také právo výlučně národní, t. j. jest to právo jen určitého národa. Ale pokračující vzdělaností určitého národa právo jeho se zdokonaluje, právní život se stává bohatějším, avšak zároveň také tím, že určitý národ vchází v kulturní a popřípadě i politické styky s národem jiným, resp. s národy jinými, i jeho právo, prvotně čistě národní, začíná přijímati i právní instituce jiného národa, čili jinými slovy domácí právo se začíná zabarvovati vlivy cizími. Přejímají se (recipují se) určité právní instituce i národů jiných a záleží tu vždy na odolnosti domácího práva, do jaké míry toto právo domácí zachová svůj národní ráz či ustupuje právu cizímu.

V dobách primitivního stavu právního právo sotva má své samostatné bytí. Neodlišuje se od pouhého mravu od předpisů a zvyklostí náboženských a pod. Postupem vzdělanosti nabývá