Hovoří se o všem možném. Nejvíce o filmovací technice. Florenc G. Fidibus tváří se milostivě a se sebevědomou nonchalantností poučuje J. O. Kalivodu, který se na všecko vyptává.
„Myslím, pane Fidibuse, že největší umění je zkoncentrovati celou svou vůli, všechno své myšlení tak, aby bylo obsaženo v jediném pohledu,“ sleduje J. O. Kalivoda svou nit. „Vezměme na příklad váš nehybný pohled v „Šílených očích“. Jak se tam zadíváte přímo do obecenstva. Takový pohled by mohl zrovna hypnotisovat!“
„Hm, pane, to snad začátečníci si musejí dát s tím nějakou práci. Člověk mé techniky zahraje takový pohled levou rukou.“
„Vy tedy tvrdíte, že jste si sám sobě nesugeroval šílenství? Nač jste tedy v té chvíli myslil?“
„Ah, na nějakou lapálii. Můj drahý, je to tak vedlejší, nač člověk při filmu myslí! Tehdy na příklad, ano, tehdy jsem si zrovna myslel, že už je nejvyšší čas, abych si zašel k Niněrovi a Břehulíku pro krásné zelené spodky, jež jsem tam viděl ve výkladě.“
