Tato stránka nebyla zkontrolována
„Všechno jsem mu řekl, ale nehnul se mi z předsíně. Že prý by prosil aspoň Syndikát o nějakou podporu a že mistr jako syndikátní výbor…“
„To je něco jiného. Dejte mu pětku a ať už táhne…“
Sekretář se uklonil a vyklouzl. Z předsíně ozývalo se překotné děkování a hlasité blahořečení chudáka velkonakladatele.
Ivan Buňka se roztáhl v lenošce. Zaplavil ho blažený pocit vykonaného mecenášství a v tom…
V každé řádné povídce by se nyní napsalo: „a v tom se probudil.“
Ale tato povídka chce býti věrným obrazem skutečnosti.
Není pravda, že se Ivan Buňka probudil.
Žádný člen výboru se v tom okamžiku neprobudil.
Naopak: celý Syndikát českých spisovatelů spal i nadále.
(1918)