jsme jednoho psa, dvě kočky, postřelili březí krávu a tři chalupníky. Ale „náš“ zajíc byl živ a zdráv.
V té době měla Alina štěňata. Zdětinštěla, hrála si s nimi celé dny a jen nerada zúčastnila se tažení na „našeho“ zajíce. Vzal jsem ji násilím s sebou. Skončilo to špatně: hned ráno mi utekla a našel jsem ji až k polednímu, v kotlince pod lesem, kde si hrála s „naším“ zajícem.
Byli zrovna na dostřel; strhl jsem pušku, zalícil a dobře mířenou ranou střelil jsem — nešťastnou Alinu. „Náš“ zajíc smutně očmuchával novou svoji kamarádku.
Byla to poslední obět; nevzal jsem pak již pušky do ruky.
Až když nájemné z revíru docházelo, vypravil se tam otec. A toho dne se vrátil skutečně s „naším“ zajícem. Stokráte musil líčiti okolnosti, za jakých se mu podařilo jej složiti. Celá rodina si oddychla, když nesli „našeho“ zajíce na smetaně na stůl: čest byla zachráněna.
Teprve po letech se mi dostalo do ruky otcovo privátní vyúčtování jeho revírní choutky. Stálo tam:
| Nájemné | K | 130,― |
| Dvoje myslivecké šaty | ″ | 190,― |
| Pušky a výzbroj | ″ | 785,14 |
| Vystřílené náboje | ″ | 346,96 |
| Psi | ″ | 160,― |
| Střelený pes a kráva | ″ | 148,― |
| Bolestné | ″ | 76,― |
| Dráha | ″ | 981,57 |
| 1 zajíc od zvěřináře Jedličky, čerstvě střelený | ″ | 9,― |
| Dohromady | K | 2826,67 |
A teď si pište proti drahotě zajíců co chcete, já mám své zkušenosti.
