[: Budu tatičku, toť budu, :]
do vaši smrti, dá-li Bůh.
[: Dy tu nejmładši vydavał, :]
hołe stěny ji věnovał:
[: Budeš mě, cero, živiti, :]
jak něbudu mocť robiti?
[: Budu tatičku, toť budu, :]
do vaši smrti, dá-li Bůh.
[: Něminuło sedym roku, :]
šeł tatiček v słabem kroku.
[: A šeł najprv k svej Verušce, :]
k svoji nejstarši cerušce:
[: Budeš mne, cero, chovati? :]
Já už němožu děłati.
[: Ona do komurky vešła, :]
stary provaz odtaď něsła:
[: Dy němožetě děłati, :]
ditě se do lesa věšati.
[: Vzał hułečku a zapłakał: :]
Čeho sem se ja dočakał!
[: Vzał hulečku, šeł ze dveři, :]
šeł ke svej prostředni ceři.
[: Budeš-li mě ty chovati, :]
dy už němožu děłati?«
[: Ona do komurky vešła, :]
stary sotorek přiněsła:
[: Dy nemožetě děłati, :]
ditě si chleba žebrati.
Stránka:BARTOŠ, František; JANÁČEK, Leoš - Kytice z národních písní moravských.djvu/195
Tato stránka byla zkontrolována