Stránka:August Sedláček - Českomoravská heraldika - II. část zvláštní - 1925.djvu/7

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Připomenutí.

V Heraldice započaté l. 1902 pokračováno sice po všechna pominulá léta, avšak žádoucího konce nedoděláno. Příčina toho spočívá ve Věci samé, jejíž obtíž jest každému, kdo si jen trochu omočil, na snadě, také i v tom, že jsem měl péči o to, aby věc byla dobrá a spravedlivá, neb dnes poberouc vše, co mají Král, Meraviglia, Kadich a Blažek, bylo by snadno udělati velkou heraldickou sbírku. Ale přesvědčil jsem se nejednou, že šlechta ani dobře neznala svého erbu a malíři malovali, jak se jim zdálo býti nejhezčím. Konečně se zdržela věc tím, že jsem nedostal z knihovny našeho Musea odpovědí, když jsem žádal jako člen 1918, 2. srpna za zapůjčení 3 heraldických děl a nedostal odpovědi přes stížnost ústní v kanceláři musejní. Že mi konečně dotčená díla půjčena, děkuji jedině tomu, že se Č. Akademie (tuším p. Dr. Niedrle) o to přičinila.

Dbal jsem 0 dvě věci. Předně o to, aby bylo zpráv/ně a pravdivě vylíčeno ze zřídel pravdivých a uvarovano chyb. Kde to nešlo, připomenuty nesrovnalosti, neb nebylo možné vystříci se omylův a najíti všude pravdu. Pomáhala mi při tom moje dobrá paměť a zkušenost získaná dlouholetým díváním, neméně vpravování do starých zvyklostí heraldických. Za druhé pudila mne snaha, vypsati erby všech domácích rodin, aby bylo dobrou pomůckou při budoucím badání; i pojal jsem do toho i přistěhovalé rodiny, protože nejedna z nich přizpůsobila se našemu cítění a myšlení a splynula s námi, kromě jen svého příjmění. Kruté Brédy, vrahy Buttlera, Gordona a jiné schválněvynechávám, kdo by si to přál věděti, najde to v heraldických sbírkách.

Vzácnou pomůckou byla mi Jakubičkova sbírka. Jakubíčku pamatuji jako adjunkta u okresního soudu V Mladé Vožici. Nepřivedl to v soudní službě Výše, než za adjunkta, ale byl to muž spravedlivý, jenž z neznámých mi, ale dobrých pamětí sebral množství genealogií (zprávných a nezprávných, jak je právě našel) a erby, jež si psal na osmerkách klíženého papíru (konceptního) snad zase Bůh ví z jakých sbírek, ale opis psal s velkou bedlivostí.

Heraldická kniha Meravigliova by byla výbornou pomůckou, kdyby byla založena na pravých a nepokrytých předlohách. Co je tam dobrého, vzato bezpochyby ze starých erbovníkův a vývodův, ale z těchto se tam vloudily také nepravé kusy, čehož vinu mají staří skladatelé. Kromě toho scházela Meravigliovi znalost řeči a starých pamětí (obyčejnou češtinou