štítu, Soběhrd (1287) přibral si za klénot křidlo. Pozdější Litičtí psali se také z Lopaty a naposled z Potšteina a následujíce strýců svých příkladu, přibrali si za klénot jelení rohy, jako má poprvé Heřman (1389 —1400) a potom (1413 —1423) syn jeho Vilém Lopata. Druhdy si brávali hesla od jiných míst jako 1. 1343 Oldřich z Mítrvaldu a 1. 1368 Heřman z Nevida. (Pečeť Litických H. IX tab.)
Potšteinští pocházeli od Půty (1245 a t. d.) syna Protivy Žinkovského a skrze syny jeho Půtu a Procka rozdělili se na dvě větve. Onen (1287 — 1317) psal se I. 1287 z Mladého Potšteina a 1. 1304 z Boru, tak se psali synové jeho, kteří Bor a Žinkov s Potšteinem drželi. Potomstvo jich vy- mřelo ok. 1. 1437. Také tito páni oblíbili si jelení rohy za klénot a má je 1. 1409 Bavor, poslední z nich.
Procek dotčený (j 1312) jest předek těch pánů z Potšteina, kteří seděli ve východních Čechách. Erb jich krásně vytesaný nalezen byl v ssuti- nách kláštera ve Vysokém Mýtě. Na štítě jest pět pruhů pošikem položených nad helmicí hrncovitou točenice, jejíž svislý konec má třepení, nad tím Koruna a dva jelení rohy o třech parozích. (Obraz v Soupise Vysokomýtska 148. Vizi H. II tab. IV, 64, IX, 242.) Barvy byly jako u Litických a rohy červené. Mikuláš (1323) syn Prockův měl nad helmou prkno a přes ně tři pruhy, jako na štítě; Ješek, syn jeho, přijal za klénot rohy a 1. 1359 dal si mezi ně ptáka vyletujícího na spůsob orlice. Jednoduchého štítu s jeleními rohy drželi se do konce 15. věku. Janem z Potšteina (1507) začíná se rozšířený erb. Podle Roudnického rukopisu E 1. I 1. byl štít křížem rozdělen a v polích střídaly se 3 červené pruhy ve stříbrném a pět zlatých růžic v modrém, točenice červená a stříbrná, zlatá koruna a červené rohy. Kolář našel již v psaném rukopise 8330 tento erb: štít křížem roz- dělený, tři stříbrné pruhy na červeném, pět zl. růžic na modrém, stříbrné parohy a přikryvadla červená, bílá a modrá, zlatá. Takový erb nachází se na pečetěch všech pozdějších Žampachů z Poltšteina, na př.1. 1564 Jana Burjana, 1. 1569 Viléma. (Viz i Paprockého o st. pam. 345. Pod. obraz M. tab. 37.) Když byl Zdeněk Žampach 1. 1622 dne 23. dubna do stavu říšských hrabat povýšen, polepšen jeho erb tak, že měl v 1. a 4. poli černém zl. korunovaného lva s dvojím ocasem, 2. a 3. červené se stř. pruhy, štítek s černým orlem pod korunou a zlatým F na prsou, dvě helmice, přikry- vadla černozlatá a červenobílá, na levé helmici zl. Iva, na pravé černého orla.
Druhou vzácnou rodinou tohoto erbu byli páni z Dobrušky a z Opočna, jichž spojitost s předešlými není známa. Erb jich byl týž, jako Litických. Zachoval se v erbu města Dobrušky, dva stříbrné pruhy pokosem na červ. štítě, jak se objevuje na pečeti 15. stol. též v erbu městečka Sezemic (tři červené pruhy na stříbrném). V kostele Sezemském, z bývalého kláštera pocházejícím, vidí se týž erb, totiž dva červené pruhy pošikem a dva stříbrné. Týž erb, tak jako poslední, ale pruhy pokosem viděti jest na starožitném náhrobku v Bohuslavicích. Rovná se docela erbu, který měl 1. 1284 Mutina z Kostomlat, předek jich a podobný jest erbu Mutiny z Do-
