Téměř všichni starší historikové naši, vypisujíce příběhy země české, obraceli obyčejně zřetel svůj toliko k rodině panovnické, k válkám vnějším a bouřím vnitřním, a všímali sobě při tom nanejvýše ještě zde onde duchovenstva vyššího a řeholního a tytýž vyšší šlechty domácí. Měst a obcí venkovských nevšímali však sobě buďto docela, aneb alespoň nikoliv v té míře, jak by to slušelo a potřebí toho bývalo. Teprv v nejnovější době nastal u nás u věci té obrat k lepšímu spůsobu, jakož tomu předkem vyrozuměti jest z páně Tomkova dějepisu měst pražských, díla, co se týče historie domácího stavu městského, na nejvýš důležitého a vzácného.
I nelzeť také upírati, že stav městský v XV. a XVI. století byl jedním z nejplatnějších faktorů u vyvinování příběhů politických a pořádání poměrů sociálních ve vlasti naší, anobrž že města česká a moravská měla tehdaž čas od času již proto přední váhu do sebe, že — jsouce pokládána za komoru královskou — nezřídka sama toliko vládě poskytovati musela potřebných prostředků hmotných k provádění jejích účelů, směřujících k ochránění rodiny panující a k zachování celé země před nepřátely domácími i zahraničnými.
Bývalo času toho téměř v každém větším městě v Čechách i na Moravé několik rodin, kteréž nejen velikou část zboží šosovního tam držely, alebrž i jinak vzdělaností a rozšafností svou nad jiné rodiny vynikaly. Uvázavše se pak také v přední povinnosti a nejdůležitější úřady městské, věděly to rodiny tyto spůsobiti, že napotom všechny věci obecní podle nich šly a se vyřizovaly, ony pak samy jakous takous dědičnou vrchností spolusousedů svých se staly.
Aby se jim pak dostalo ještě většího lesku vnějšího a jmena vzácnějšího, vyžadovaly sobě při kanceláři dvorské erbů a titulů, jichž na pečetěch a potřebách svých užívaly a jimiž své domy, nářadí, náhrobky a jiné věci ozdobovaly.
Tím povstala v XVI. a XVII. století v městech našich zvláštní střída obecenstva, totiž tak zvaní erbovníci (Wappner), kteří napotom podobných sobě osobovali práv a výhod, jakých svobodné rodiny patricijské v městech říšských a vlašských z práva nebo z obyčeje požívaly.
Jakož pak rodiny tyto nemalého mívaly účinku na příběhy a vzdělávání měst a osad, v nichž bydlely, a tím také — při pozůstávající tehdáž vzájemnosti mezi veškerými městy našimi — nemálo působily na vyvinování a příběhy celého stavu městského v Čechách i na Moravě: jest přáti, aby se více nežli dosaváde obracel zřetel obecenstva našeho k rodinám těmto, a aby se bedlivě sbíraly všeliké písemné a monumentální památky, jich se týkající, a
