Stránka:Antonín Halouzka - Květena - 1863.djvu/151

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Tato stránka nebyla zkontrolována


Počké, neovidíš mě Mando více,
Až já prič pojede na Torka hranice,
 Do světa šírého,
 A do dalekého —
Až do Skalice!

87. Za horama svitá.

Za horama svitá,
bode brzo deň,
za pecó je hrnec,
a šeške só v něm.
Jora decke obskakoje,
šeške z hrnca vetahoje:
poďte, šeške, ven.

Zkázala mně Manda,
přendi, Joro, k nám;
zabile sme vepřa,
jako te se sám.
Jeleta a jitrnice