Král (k Jírovi). A neštěstí nebude žádné. — Ale (ohlédne se po oknu, jímž padá zář vycházejícího slunce) slunce na východu a m. Purkart nejde. — Teď abych já měl strach a dal ho honit, neublížil-li si.
Hradský pacholek, předešlí bez purkrabího a Margrety.
Pacholek. Dva muži, jeden hrubě tlustý, druhý suchý. —
Král. Rychle. — Pusťte je — ať vejdou.
Pacholek (odejde).
Předešlí, bez pacholka.
Král (k Jírovi). Zůstanu zde k vůli m. Purkartovi, ať si odpočine. (K Janovi.) A ty se mnou. (K Jírovi.) Odpoledne na Křivoklát. Přijď tam —
M. Purkart, předešlí.
M. Purk. (horem; zastaví se na okamžik zamračený, pak suše, s výčitkou). Tvá Milost zde?!
Král (vesele). Vítej, mistře!
M. Purk. (sestoupiv). Hledám — (s důrazem a výčitkou) Tvou Milost celou noc. Rač dovoliti. (Sahá mu na tepnu.) Kdes ráčil být?
Král. Ó jsem jako mník. (Vyvine ruku z jeho.) A byl jsem — Nejprve jsem lovil a šťastně, pak jsem spravedlnost
| Al. Jirásek: Kolébka. | 5 |
