Marg. Jak by nechala svého holátka! Provázíť ji — i za milým.
Alena. Není pravda!
Marg. Nebyla-li s tebou v Rakovníku?
Purk. Za tím žákem, Milosti — rač věděti, jenž u hájovny —
Marg. Jeť to žák nekázaný, škol prý v Praze nedbá.
Alena (se usměje a hledí na Jana).
Jan. Jak to víš?
Marg. Od ctných lidí — Kateřina Tobešova, měštěnínka —
Jan (zapomenuv se s posměškem). A Marta věnečnice —
Marg. (překvapena). Tvá Milost ráčí? —
Jan (vzpamatuje se). Bylať kdysi na Hrádku —
Maří, předešlí.
Maří (k Aleně). Proč jsi nečekala? — A co se stalo?
Alena (jí vstříc). Mlč — mlč! Je tu —
Maří. A kdes tady se vzala? (Shlédne Jana.) Jak? (Chce k němu.)
Alena (tiše tetě). Nehlas se k němu!
Purk. Milosti král., tuť polesného —
Jan (zapomenuv, živě). Ej, vždyť my se dobře známe. Chodívám —
Maří. Ba věru, k mému zeti.
Purk. K zeti?!
Marg. Tenť v Rakovníce!
Jan (vážně). Ale býval u vás v hájovně.
Alena (tiše tetě). Je tu za krále.
Maří. Ah —
