Dolina v křivoklátských lesích. V pozadí, na úpatí lesnatého svahu, dřevěná myslivna s přístřeškem na dřevěných sloupech, obrostlých posedem, a s lávkou u každého. Přístřeškem viděti hlavní dvéře, k nimž vedou dva kamenné schody. Na pravo (od diváka) dále od přístřešku dvéře do komory Dobroničkovy. Opodál, na pravo, nekrytá studně s roubením. Okolo ní do pozadí v pravo cesta do pobočného úvalu. Na levo (od diváka) v popředí skupina starých dubů a křoví, za něž vede od myslivny cestička do vedlejšího lesnatého údolí. Před myslivnou volná, travnatá prostora, kterou vede cesta ku přístřešku. Je v červenci, v neděli pozdě odpoledne.
Alena, Jíra.
Alena (sedmnáctiletá, na lavičce u sloupu přístřešku blíže studny, u nevelké nenatřené truhličky. Přehlíží v ní prosté šperky (korale, pentle), až vytáhne modrou a červenou točenici (pentlí). V tom
Jíra (statný stařec bílé brady i vlasů, v zelenavé sukni přepásané nebarveným řemenem. Má přiléhavé nohavice a škorně. Vyjde z myslivny beze zbraně, s hlavou nepokrytou, hledí do lesa v pravo, Aleny nedbaje, až přilože dlaně k ústům, zavolá)
Hahou — Dobroničko! (Čeká, pak prudčeji.) Dobroničko!
Alena (se obrátí). I vždyť on přijde, dědečku.
Jíra. Ale už tu měl být. Na pekelný řetěz s ním. Někde on zas bábu chytl nebo kmocha nějakého.
| Al. Jirásek: Kolébka. | 1 |
