znáš, zůstane u něho dvanáctý. Zítra, jak přijdeš pro mne, vypustí nás pán všech dvanáct bílými holuby — jeden má peří jako druhý, ocas jako ocas, hlava jako hlava. Nyní se dívej: Všichni budou vysoko lítati, a já poletím nejvýše. Pán se tě zeptá: Poznals svého syna? Ukážeš na toho holuba, co je nade všemi. Potom vyvede dvanáct hřebců — všecky jedné barvy, hřívy na jednu stranu, všichni stejní. Když budeš obcházeti okolo těch hřebců, dávej dobrý pozor: já zahrabu pravou nohou. Pán se tě optá: Poznal jsi svého syna? ty ukážeš směle na mne. Potom vyvede k tobě dvanáct dobrých jonáků — jeden jako druhý vzrůstem, vlasem, hlasem, všichni jedna tvář, na všech jedny šaty. Když budeš obcházeti okolo těch jonáků, dávej pozor: na pravé skráni mé usedne malá muška. Pán se opět zeptá: Poznal jsi svého syna? a ty ukážeš na mne.“
Pověděl mu všecko, rozloučil se s otcem a vyšel z domu, zavadil o náspa, udělal se ptáčkem a letěl k pánovi. Děd ráno vstal, sebral se a šel za synem. Přichází k čarodějníku. „Nu, stařečku! povídá čarodějník, vyučil jsem tvého syna všem chytrostem. Ale jak ho nepoznáš, zůstane u mne na věky věků.“ Potom vypustil dvanáct bílých holubů, jednoho peří, jednoho ocasu, jedna hlava jako druhá, i povídá: „Poznej, stařečku, svého syna!“ Jak ho mám poznati, když jsou všichni stejní? Hleděl, a jak se jeden holub vznesl nad ostatní, ukázal na toho holuba: „To je on!“ — Poznals ho, poznal, dědečku! povídá čarodějník. Podruhé vypustil dvanáct hřebců — všichni jako jeden a hřívy na jednu stranu. Děd chodil okolo hřebců, prohlíží je, a pán se ptá: Nu, jak, dědečku! poznáváš svého syna? — Ještě ne, počkej trošku; a jak spatřil, že jeden hřebec pravou nohou hrabe, hned na něho ukázal: „To je on!“ — Poznals ho, poznal, dědečku! Potřetí vyšlo dvanáct dobrých jonáků — jedna postava, jeden vlas, jeden hlas, jedna tvář, jako od jedné matky. Děd šel jednou okolo jonáků — nic nezpozoroval, šel podruhé — zase nic, a když jde potřetí — spatřil na pravé skráni jednoho jonáka mouchu, i povídá:
