Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/69

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


množství všelijakých zákusků a nápojů. Hosté počali píti, hýřiti, veseliti se. Když měli všichni dost, řekl hlupák: sviň se! — a ubrus se svinul. Hosté počali zpívati a posmívati se: „Ukaž nám, hlupáče, ještě něco!“ — Třeba, řekl hlupák, vám mohu! — a přináší růžek. Hosté zakřikli: z růžku ven! Kde se vzali, tu se vzali dva jonáci s kyji, počali je bíti ze vší síly a tak je dobili, že hosté musili vrátiti ukradené peníze a rozutekli se. A hlupák s matkou, koněm, ubrusem a růžkem počal žíti a se dobře míti.

Zaps. v tambovské gub.


21. Beznohý a slepý bohatýr.

V kterémsi carství, v kterémsi mocnářství byl car s cařicí; měli syna Ivana carovice a k carovici dohlížeti byl ustanoven Ranec strýček, dubová čepice. Car s cařicí dosáhli starých let, roznemohli se a nedoufají už, že okřejí; volají Ivana carovice a přikazují: „Když umřem, poslouchej ve všem a měj v uctivosti Rance strýčka, dubovou čepici; budeš-li poslouchati, budeš šťasten, nebudeš-li poslouchati, zhyneš jako moucha.“ Nazejtří umřel car s cařicí; Ivan carovic pochoval rodiče a žil podle jejich přikázaní: ať dělá co dělá, o všem se radí se strýčkem. Či dlouho, či krátko — dosáhl carovic dospělých let, a zamýšlel se oženiti; přichází k strýčkovi a povídá: „Ranče strýče, dubová čepice! je mně smutno samému, chci se oženiti.“ — Jsi v tom času, že je čas mysliti na nevěstu; jdi do sálu — tam jsou podobizny všech caroven, všech královen, podívej se a vybeř si, která se ti zalíbí, o tu se ucházej. Ivan carovic šel do sálu, počal prohlížeti podobizny i zalíbila se mu královna Anna Krásná — taková krasavice, že jí na světě není podobné. Na její podobizně je napsáno: když jí někdo dá hádanku hádati a královna neuhodne, provdá se za něho; a čí hádanku uhodne, tomu hlava dolů. Ivan carovic přečetl tento nápis, zarmoutil se a jde k svémn strýčkovi: „Byl jsem povídá, ve velikém sálu, vyhlídl jsem si nevěstu Annu Krásnou, jenom nevím, mohu-li se o ni ucházeti.“ — Ba, carovici, tu