Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/50

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


se vzala, stojí před ním krásná dívka, taková krasavice, že nelze ani v pohádce pověděti, ani pérem napsati, i praví k němu: Naspoř pán Bůh, Ivane carovici! — Vítám tě, krásná dívko! posaď se se mnou k jídlu. Sedla bych s tebou, ale bojím se: ty maš čarodějného koně. — Nikoli, krásná dívko, nepoznalas ho; můj čarodějný kůň zůstal doma, já jsem přijel na obyčejném. Jak to uslyšela krásná dívka, ihned se počala nadouvati, nadula se a udělala se strašnou lvicí, rozevřela tlamu a shltla carovice. Nebyla to obyčejná dívka, byla to vlastní sestra tří saní, které pobil Ivan vojenský syn. Vzpomněl si Ivan vojenský syn na svého bratra, vytáhl šátek z kapsy, utřel se, hledí — všecek šátek v krvi. Velmi se zarmoutil; jaká to příhoda! můj bratr jel na dobrou stranu, kde měl býti carem, a on našel smrt! Rozloučil se s ženou a tchánem a jel na svém bohatýrském koni vyhledat bratra Ivana carovice. Blízko či daleko, brzo či krátko, přijíždí do téhož mocnářství, kde jeho bratr bydlil; vyptal se na všecko a zvěděl, že prý carovic jel na hon a zhynul — nazpět ho nebylo. Ivan vojenský syn jel touže cestou na hon; nahodil se i jemu jelen rychlonohý. Bohatýr se pustil za ním; přijel na širokou louku — jelen z očí zmizel; hledí — na louce teče potůček, na vodě plavou dvě kachny. Ivan vojenský syn zastřelil kachny, přijel do bělokamenného paláce a vešel do komnat. Všude prázno, jenom v jedné komnatě hoří v peci, na pícce stojí pánev. Upekl kachny, vynesl na dvůr, sedl na schodech, krájí a jí. Najednou přichází k němu krásná dívka: Naspoř Pán Bůh, dobrý mládče! Proč jíš na dvoře? Odpovídá Ivan vojenský syn: v světnici je neveselo; na dvoře bude veseleji. Posaď se se mnou, krásná dívko! — Sedla bych s radostí, ale bojím se tvého koně čarodějného. Neboj se, krásko, já jsem přijel na obyčejném koníku. Ona pošetilá uvěřila i počala se nadouvati, nadula se strašnou lvicí a chtěla již pohltiti dobrého mládce, když přiběhl jeho čarodějný kůň a objal ji bohatýrskými nohami. Ivan vojenský syn obnažil svou ostrou šavli a zkřiknul hlučným hlasem: Stůj, proklatá! tys pohltila mého bratra Ivana carovice! vyvrz