Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/18

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


moje dobrá, dcero moje krásná! Podívej se: kdo sirotě pomáhá: tká i přede i stáčí. Jednooěka šla se sirotou do lesa, šla s ní do pole; zapomněla matčino přikázání, rozehřála se na slunečku, rozložila se na travičce; a Chavrošička přimlouvá: Spi očko, spi očko! Očko usnulo. Když Jednoočka vstala, kravička natkala i pobělila. Ničeho macecha nezvěděla, poslala Dvouočku. Tato se také na slunečku rozehřála, na travíčce rozložila, mateříno přikázání zapomněla a očka zavřela; a Chavrošička uspává: Spi očko, spi druhé! Kravička natkala, pobělila, v stůčky svinula; a Dvouoěka pořad ještě spala. Stařena se rozlobila, třetí den poslala Tříočku a sirotě ještě více práce dala. I Tříočka, jako její starší sestry, poskákala a na travěnku padla. Chavrošička zpívá: Spi očko spi druhé! a na třetí zapomněla. Dvě oči usnuly, ale třetí hledí a vidí všecko, jak krásná dívka v jedno ucho vlezla, druhým vylezla a hotové plátno brala. Všecko co viděla, Tříočka matce vypravovala. Stařena se zaradovala, nazejtří přišla k muži: Zabí strakatou krávu! Stařec namítá to ono: Co, ženo, máš rozum? Kráva je mladá, pěkná! Jenom ji zabí! Nabrousil nuž… Běžela Chavrošička ku kravičce: Kravičko-matičko! chtějí tě zabiti. A ty, krásná dívko, nejez mého masa; seber mé kosti, zavaž do šátku, rozsévej je v zahradě, a nikdy na mne nezapomínej, každé jitro vodou je polívej. Chavrošička učinila všecko, co kravíčka žádala. Trpěla hlad, masa jejího do úst nevzala; kostky každý den v zahradě polívala, i vyrostla z nich jabloň, a jaká! — Bože můj! Jablíčka na ní visí šťavnaté, listí šumí zlatě, větvičky hýbou se stříbrné; každý, kdo jde mimo, zastavuje se, kdo jde z blízka, zahledí se.

Jednou přihodilo se: dívky procházely se po zahradě. V tu dobu jel polem pán — bohatý, kučeravý, mladinký. Uviděl jablíčka i zvolal: Děvice krasavice, která z vás mně jablíčko přinese, tu si vezmu za ženu. I běžely tři sestry jedna přede druhou k jabloni. A jablíčka visely nízko, byly pod rukama, ale najednou zdvihly se vysoko a byly daleko nad hlavami. Sestry chtěly je sraziti i listí jim oči zasypává, chtěly je