Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/157

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


nedávej nás nekřtěnému nečistému tatařínu; zvířata neběží pro nás: vypijeme od Mamaje bezbožného, psa smrdutého, hořkou číši!“ Usnul Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic na kadeřavé březe. —

Tehdy počala síla Mamaje bezbožného pobíjeti naši sílu. Ruský posel Zacharij Ťutrin s rousnáči, bradáči, donskými kozáky, Semen Tupik, Ivan Kvašnin a sedm bratrů Bělozerců a všecka mocná síla Dmitrije Ivanovice počali se Bohu modliti: „Pane Ježíši, pravdivý Kriste, Donská přesvatá Bohorodice! nedopouštějte nekřtěnému tatarovi rouhati se našim chrámům přečistým, pošlete nám obránce Jiřího Chrabrého.“ Tu zza temných lesů, zelených doubrav vyjíždí silné vojsko; udeřilo na sílu Mamaje bezbožného. Utíkali nečistí tataři do močálů hlubokých a v těch močálech skonali život.

Rozpomněla se mohutná síla na Zadonského knížete Dmitrije Ivanovice. Ruský posel Zacharij Ťutrin, Semen Tupik, Ivan Kvašnin a sedm bratrů Bělozerců otázali se vojska: Neviděl nikdo cestu Zadonského knížete Dmitrije Ivanovice. Mlčí vojsko mohutné, nikdo nedává odpovědi. — Ruský posel Zacharij Ťutrin, Semen Tupik, Ivan Kvašnin a sedm bratrů Bělozerců sklopilo své bujné hlavy; všichni myslili, že Zadonský kníže Dmitrij Ivanovic zahynul v boji od nečistých tatarů. Vracelo se mohutné vojsko polem širokým. Ruský posel Zacharij Ťutrin uviděl v širém poli kadeřavou březu a na té kadeřavé březe spatřil cosi černého; přiblížil se Zacharko k černotě, poznal Zadonského knížete Dmitrije Ivanovice. Padl k noham knížeti Dmitriji Ivanovici: „Raduj se Zadonský kníže Dmitriji Ivanovici! Bojovali jsme za matičku Rus pravoslavnou, porazils Mamaje bezbožného, psa smrdutého!“ Kníže Dmitrij Ivanovic slízá s kadeřavé březy; klaní se k východu třikrát až do země. Dohnali vojsko mohutné, veselili se, radovali se.

Zaps. v archangelské gub. šenkurském újezdě.