po hlavě — jenom prorazil zeď paláce a vzal Idolišče a vyhodil ho tudy ven. A za to ho kníže poctil velikými pochvalami a přijal ho mezi silné mohutné bohatýry.[1]
Z prostonárodního (lubečného) vyd.
36. Štěstí a neštěstí.
Byl jeden chudý člověk, neměl ani žádného hospodářského nářadí, ani dobytka, ale dětí měl hromadu. Přišlo jaro, a on neměl čím orati. Lidé jeli s pluhem a s dobytkem, a on jde s motykou. I potkal dvě panny, a ty panny byly: jedna Štěstí, a druhá Neštěstí. I tázaly se ho: „Kam člověče jdeš?“ A on odpověděl: „Mé zlaté panenky, královničky! mám takovéto neštěstí: lidé jedou s dobytkem, a já jdu s motykou; nemám čím děti vyživiti.“ Tehdy ty dvě panny spolu promluvily a řekly: „Darujme mu něco!“ A Štěstí řeklo: „Když je tvůj, tehdy ty mu něco daruj.“ I darovalo mu Neštěstí deset rublů a řeklo: „Jdi domů a kup sobě vola.“ Tak on přišel domů a schoval ty peníze do hrnka, v kterém byl popel. Druhého dne přišla tam sousedka, kmotra bohatá i řekla: „Nemáte-li trochu popela, mám prádlo velmi špinavé.“ — „Stojí tam hle v hrnečku, vezmi si,“ řekla toho chudého člověka žena. Když sedlák domů přišel, začal se ohlížeti, a nevida hrnečka s popelem, dal se do ženy, kam dala peníze s hrnečkem. Žena se začala zaklínati, že nevěděla, že tam byly peníze, i řekla, že ten hrnek vzala kmotra sousedka. Sedlák běžel hned k sousedce a začal ji prositi, aby mu ty peníze vrátila. Sousedka řekla: „Vždyť já žádných u tebe neviděla!“ Sedlák šel k soudci žalovat, ale ani tam nenalezl svého práva; soudce mu řekl: „Žádných jsi peněz neměl, ale chceš jich neprávně na ní dobyti.“ A tak přišel sedlák o peníze. Plakal ubožák, vzal motyku a znova šel, a tu potká opět ty dvě panny. Nepoznal jich, ale ony poznaly jeho; a pak se ho tázaly tak jako prvé, a on jim také tak odpověděl jako dřív, a Ne-
- ↑ Bohatýr nesouvisí se slovem bohatý, nýbrž jest původu vychodniho (baghatur) a znamená hrdinu, reka.
