Stránka:Afanasjev, A. I. - Ruské národní pohádky.djvu/97

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka nebyla zkontrolována


Ivan kupecký syn na Vasilisu Moudrou. Ivan kupecký syn se vzpamatoval, poznal žebračku a praví otci, matce a hostům: „Tato je má žena!“ Nu, když máš ženu, tedy s ní žij. Novou nevěstu bohatě obdařili a propustili domů, a Ivan kupecký syn počal s Vasilisou Moudrou žíti a dobře se míti.


25. Chytré učení.

Byl jednou děd a baba a měli syna. Stařec byl chudobný; chtěl dáti syna na učení, aby byl z mládí rodičům útěchou, v stáří podporou a po smrti aby se za ně modlil. Vodil ho po městech, snad ho někdo přijme do učení; ale nikdo ho nechtěl přijati bez peněz. Stařec se vrátil domů, poplakal s babou, ponaříkal si na svou chudobu a vedl syna zase do města. Sotva přišli do města, potkal je člověk a ptá se děda: „Co jsi tak zarmoucen, stařečku?“ — Jak nemám býti zarmoucen! řekl děd; tu jsem vodil syna po lidech, nikdo ho nechce vzíti do učení bez peněz a já peněz nemám. Nu, tak ho dej mně, povídá ten, kterého potkali; za tři léta ho naučím všem chytrostem. Za tři léta, v tento den a v tuto hodinu přijdi si pro syna, ale dej pozor: jestli se neobmeskáš, přijdeš v čas a poznáš svého syna — vezmeš si ho k sobě; jak se obmeškáš, zůstane tvůj syn u mne.“ Děd se tak zradoval, že se ani nezeptal: kdo jsi, kde bydlíš a čemu budeš chlapce učiti. Dal mu syna a šel domů. Přišel domů v radosti a vypravoval všecko ženě. Ten, kterého potkali, byl čarodějník.

Minula tři léta, a stařec zapomněl docela, kterého dne dal syna do učení, i neví, co má počíti. Ale syn ten den před lhůtou přiletěl k němu malým ptáčkem, zavadil o náspa a vstoupil do jizby dobrým jonákem; poklonil se otci a povídá: zítra jsou tomu zrovna tři léta, že aby za ním přišel a kam a jak ho pozná. „Já nejsem sám u našeho pána v učení; je nás ještě jedenáct dělníků; ti všichni zůstali u něho na věky proto, že je rodiče nepoznali. Jestli mě také ty nepo-