Stránka:Šuran, Gabriel - Přehled dějin literatury řecké.pdf/49

Z Wikizdrojů, volně dostupné knihovny
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tato stránka byla zkontrolována



I. Komedie stará.

1. Stavši se veřejnou, komedie jala se překypujícím vtipem a výsměchem bičovati slabosti a chyby veřejného života a vynikajících státníků. Byla tedy básnictvím politickým, směru konservativného. Rospustilost jevila se jednak pitvorným šatem a směšnými maskami herců, jednak fantastickým převlečením choreutů, kteří brzo představovali vosy, brzo žáby, brzo čápy a podobně.

Zvláštností staré komedie jest παράβασις, ve které se sbor obrací k obecenstvu (πρὸς τὸ θέατρον παραβῆναι) a žertovně nebo vážně vyslovuje se jménem básníkovým o poměrech politických, náboženských i literárních.

2. Nejvýtečnější ze všech básníků staré komedie byl Aristofanes (Ἀριστοφάνης, nar. okolo 450, zem. po r. 388), jehož působení spadá do války peloponneské. Byl vřelým přívržencem strany aristokratické a směle vystupoval proti demokracii. Ze 44 komedií zachovalo se 11 kusů nejslavnějších a nejvýznačnějších.[1]

Aristofanes v Rytířích (Ἱππῆς) bičuje demagoga Kleona, ve Vosách (Σφῆκες) sporůmilovnost Atheňanů, ve Ptácích (Ὄρνιθες) choutku Atheňanů dělati plány; v Žabách (Βάτραχοι) zvrácený směr Euripidův. Nejlepšími komediemi jsou Ptáci a Rytíři, ale nejvíce prosluly »Oblaky« (Νεφέλαι), ve kterých Aristofanes obrací se proti novému směru sofisticko-rhetorického vychování, za jehož představitele předvádí Sokrata. »Oblaky« byly provozovány o Dionysiích r. 423 a propadly. Nemohly tedy přispěti k odsouzení Sokrata.

Sokrates představuje se nám v Oblacích (zcela proti učení, jehož se za živa držel) jako filosof hloubající o přírodě. Vznáší se ve vzduchu na stroji a zkoumá hvězdy. U něho chce se vyučiti nevzdělaný rolník Strepsiades, jejž žena a


  1. Šafařík P. J.: Zlomky z Oblaků Aristofanesových. (Čas. č. mus. 1831.) — Václ. Nebeský: Acharnští. (Č. č. m. 1849.) Rytíři (Čas. č. mus. 1850). Žáby. Komoedie Aristophanova. V Praze. 1870. — August Krejčí: Plutos a Žáby. (Královy Sbírky klassiků řec. a řím. seš. 31—33, 34 a 35. v Praze, Storch.) Úryvky z Ptáků v Hrubého Výboru z lit. řec. a řím. pro reálky. Vyd. 4. str. 148 n.